Je to už hodně let, co se zabývám marketingem a především SEO.
Začalo to už na střední, když jsem se při studiu snažila naučit něco, co mě bude opravdu bavit a čemu se později budu naplno věnovat (škola to nebyla).
K SEO jsem přišla díky tomu, že jsem si čas od času vytvořila nějaký ten web, na který jsem potřebovala dostat návštěvnost. Tvořit nové weby a obsah mě brutálně bavilo.
(Pro zbloudilce: SEO – to je činnost, kdy optimalizujeme web tak, aby ho Google a Seznam měl fakt rád a dal ho na první stránku, co nejvýše to jde).
V té době nebyly peníze na nějaký pořádný linkbuilding. A tak to šlo pěkně pomalu. Budovala jsem ty weby s téměř nulovým rozpočtem (což jde pekelně pomalu a časem to stejně padne, konkurence jede bomby).
Nebyly peníze na pořádné softwary, které jsou dnes má druhá ruka. Žádný premium Ahrefs, žádný MOZ. Ale asi právě díky tomu, že jsem neměla všechno hned na zlatém podnose a musela jsem hledat cesty, jak to udělat skoro bez peněz (a hodně věcí obejít nebo získat jinou cestou), toho dnes tolik umím.
Proč se za tím ohlížím?
Facebook mi dnes připomněl status, který jsem dávala přesně 4 roky zpátky. Nějaký rádoby vtipný z „práce“ (je to až úsměvné).
Jsem prototyp člověka, kterému zaměstnání nedává smysl. (Znáte to – chodit 40 hodin týdně do práce, po dobu 40 let – plnit sny někoho jiného, abychom pak získali 40% platu, na který jsme byli zvyklí – a nazývat to jistota…)
Ale před 4 lety jsem jela se spolužáky autem na VŠ a mluvilo se o brigádách. Někdo tehdy vybral fabriku.
A fabrika je pro mě prototyp odstrašující práce. A tak jsem si řekla, že by byla zajímavá zkušenost si to vyzkoušet.
Zajímalo mě, jakou povahu mají lidé, kteří zde pracují a byl to pro mě takový sociální experiment (předmět sociologie byl pro mě ostatně jeden z nejzajímavějších). Tak jsem do toho se spolužačkou šla. Že tam vydržím měsíc, ať vím.
Celé roky jsem zaměstnávala mozek, takže bylo vlastně i fajn „vypnout“ a dělat něco také rukama. Tak první dva dny. Následně jsem začala trpět, protože – nic proti lidem z fabriky, nicméně začínala jsem poznávat jejich mentalitu (dost jednoduchou) a to byl celkem masakr (možná to byl jen nešťastný vzorek, kdo ví).
Měla jsem u toho hodně pocitů. Smutek, frustraci, zklamání, zoufalost z dnešního světa, naštvání na systém etc. Ti lidé měli často dost katastrofální vztahy, vyprávěli si – co bylo předešlý večer v ulici, pravidelně sázeli sazku a vyprávěli si jednu negativní story za druhou. A tak mi pořád zněl v hlavě Randy Gage – „Tvůj život bude průměrem životů pěti osob, kterými se nejvíce obklopuješ.“ Měli to zkrátka spočítané.
Vydržela jsem tam skoro tři týdny a poučena do života otřesena odešla.
Od té doby jsem si své práce a svého know-how začala vážit ještě více. A motivuje mě to do dnes – nezastavit, učit se víc a víc, umět víc, mít přehled, číst a poslouchat inspirativní a obohacující texty.
A za ty 4 roky se toho i hodně změnilo. Přitahuji k sobě skvělé klienty, se kterými si máme co předat. Jste šikovní inteligentní lidé a já jsem za Vás vděčná. Mám spoustu věrných a stálých lidí, se kterými ty weby pravidelně budujeme. Vážím si toho a mohu upřímně říct, že mám štěstí. Dělám něco, kde vidím výsledky, co funguje, co mě naplňuje a to je asi nejvíc.
Zároveň mi facebook také připomněl, že je to přesně 1 rok, co bylo mistrovství landkitingu v Panenském Týnci. To je další věc, za kterou jsem nesmírně vděčná. 4 roky zpátky jsem nevěděla, co je to kite. Rok zpátky mi dělalo problém rozjet se s drakem na prkně. A dnes je to pro mě nejlepší způsob, jak „vypnout“. Ve skříni mám už celé dračí doupě, pravidelně s nimi trávím čas v přírodě a jezdíme/létáme. A tomu říkám soulad.
Děkuji, že jste se mnou.
Jsem šťastná za tento život, a tvoříte ho se mnou 🙂
PS: Ještě se mi dnes zdál zajímavý sen. Co mi ze školy zůstalo je fakt, že neustále nestíhám, protože si toho nabírám hodně. A tak jsem to měla řešit s někým jako je Tony Robins. A než mi stihl říct odpověď, jak mám dělat lépe time management, probudila jsem se. Tak pokud jste svůj time management zvládli, podělte se prosím o návod 😉
